Děti využívají automobil skoro stejně často jako dospělí, ačkoliv pouze jako pasažéři. Rodiče je vozí do školy, na výlety a případně je také vezmou na nákup. Problém je v tom, že automobilová doprava rozhodně nepatří mezi ty nejbezpečnější. Abychom se o tom přesvědčili, stačí se jen podívat na statistiky, kolik nehod se každý den stane.
Rozhodně tedy dává smysl, že své potomky zabezpečíme. Koneckonců, na nich nám většinou záleží nejvíce. Ale jak? Klasický bezpečnostní pás v autě je konstruován pro dospělého, a tudíž nemá rozměry na to, aby dítěti poskytl stejnou ochranu.
Jistě, zdálo by se jednoduché zkonstruovat bezpečnostní pás pro dítě. Brání tomu však fakt, že děti rostou rychlým tempem, zvláště v určitých obdobích života. Nelze proto zkonstruovat například pás, který by sedl všem.
Řešením se tak staly dětské sedačky, kde mají pásy nastavitelnou velikost. Ta se tak může přizpůsobit velikosti dítěte, dokud nebude dostatečně velké, aby jej ochránil klasický bezpečnostní pás. To je také důvod, proč byla zavedena povinnost děti tímto způsobem přepravovat alespoň do dvanácti let věku, kdy většina z nich potřebné velikosti dosáhne.
To se však nesetkalo s velkým pochopením. Velká část rodičů si totiž nedovede připustit, že by se něco mohlo stát. Koneckonců oni jezdí opatrně, a navíc mají na autě často nálepku „Dítě v autě“, takže jim nic nehrozí, ne?
Byla by to samozřejmě pravda, kdyby i ostatní řidiči řídili zodpovědně. Avšak stačí se projet po našich silnicích a zjistíme, že do toho máme skutečně daleko. A můžeme jet sebeopatrněji, avšak když do našeho vozidla vrazí v plné rychlosti jiné, protože nám nedalo přednost, případně se řidič rozhodl jet na červenou, neboť si myslel, „že to stihne projet“, moc nám to nepomůže.
Problémem je také stav vozovky, zejména v zimě. I tomu nejlepšímu řidiči se může stát, že se na zamrzlé vozovce dostane do smyku a skončí v příkopě nebo ve zdi domu. Je tedy jasné, že bezpečnost našich nejmenších není dobré podceňovat.