Takový podnikatel se má! Sedí si někde v teple kanceláře, tváří se všeznale a důležitě a komanduje. Jinak nedělá zhola nic, nejednou je dokonce tak líný, že i jeho telefon zvedá sekretářka. Takový šéf rozdá lidem, kteří na něj pracují a které vykořisťuje a tyje z jejich krve, potu a mozolů, práci a potom už jenom hrabe peníze. Nebo, jak říkali dřívější komunisté, kumuluje kapitál. Pokud chce, přijde do práce později, nejednou úplně poslední ze všech lidí ve firmě, někdy se ani neobtěžuje přijít, ale přesto stůj co stůj požaduje, aby to v podniku klapalo.
Takový podnikatel se prostě má… V myslích svých podřízených, respektive lidí, kteří nikdy k podnikání ani nepřičichli.
Jenže sám podnikatel nejednou naopak závidí prostým zaměstnancům, a na svém údělu nic až tak světoborného nevidí. Protože takové podnikání, to je učiněný .
A to přinejmenším běh v přeneseném smyslu slova. Takový podnikatel se musí honit za zakázkami, musí uhánět kdejaká razítka, musí shánět zaměstnance a s některými také dříve či později vyběhnout. A přitom je jeho podnikání často během na dlouhou trať, často se přitom musí kličkovat mezi paragrafy, nadbíhat dodavatelům, odběratelům a přiživujícím se úředním osobám. A stejně takového podnikatele nejednou někdo doběhne.
Ono totiž to podnikání není jen tak. Vezměte si třeba takové majitele nebo provozovatele hospod, restaurací, penzionů či prodejen. Kolikrát to mají těžké i samo o sobě, a přesto jim dokáže drze dělat další vrásky na čele i stát.
Třeba taková elektronická evidence tržeb. Kolika podnikatelům jenom zkomplikovala život, kolik z nich si muselo utáhnout opasky nebo i seknout s podnikáním, protože to bylo (i) nad jejich finanční možnosti! A ti, kdo přežili, jsou nyní pod drobnohledem, stát ví o všem, co se v jejich soukromé firmě šustne, ví i každém vydělaném haléři. A může snáze ždímat daně.
Rozhodnutím téhož státu bylo na přemnoha místech zakázáno kouření. Hezky plošně a v duchu té nejhrubší diktatury. Kouřit se nesmí ani v jediné hospodě a podnikatel aby se pídil po někom, kdo by mu nahradil pivaře s cigaretou. A není to právě jednoduché hledání.
A o tom, co znamená pro osobu samostatně výdělečně činnou získat v bance úvěr, už snad raději ani mluvit nebudeme. Protože je to hodně smutné čtení.
Zaměstnanci tak závidí podnikatelům a podnikatelé pro změnu zaměstnancům. A ti všichni mohou leda tak závidět státu. Který by sice měl kvůli svým „ekonomickým úspěchům“ coby hospodář dávno zkrachovat, jenže pořád nekrachuje. Protože ho ti, jimž pije krev, tedy podnikatelé, stále ještě živí.
Než jim dojde, že bude nejlepší s tím seknout.
